Ukázka zadaného technického scénáře.
OBRAZ 1.
Stadion Sparty - reál
1.1
Hraje se důležité ligové utkání. Do branky hostů padá míč. Obecenstvo křičí: GÓL!!! Všimneme si nadšeného sedmdesátníka, který s rukama nad hlavou volá s ostatními. Vzápětí si uvědomí, že místo vedle něho je prázdné. Jeho nadšení rázem opadne, začne se rozhlížet, opouští své místo. S holí v ruce se prodírá hledištěm. Je to pan Běhounek - důchodce, jemuž se ztratil vnuk. Už, už se mu zdá, že ho nalezl, ale je to jiný chlapec. Zděšení starého muže narůstá. Když je na tom nejhůř, ozve se hlášení rozhlasu na stadioně.
HLASATEL:
Pan Běhounek, ať se okamžitě dostaví ke vchodu do hlavní tribuny, čeká na něho jeho vnuk Viktor.
1.2
Běhounek, opírající se o hůl spěchá k hlavní tribuně. Cestou si úlevně brblá:
BĚHOUNEK:
Já ho roztrhnu parchanta! To si bude pamatovat... Seřežu ho, že zmodrá.
1.3
Vypadá přitom hrozivě. Ale u hlavní tribuny se ukáže, že to všechno byly jen řeči. Čekajícího roztomilého vnoučka obejme, líbá a ani si nevzpomene, že by ho měl trestat.
OBRAZ 2.
Ulice města - exteriér
2.1
Běhounek s vnukem jde ulicí. Blíží se ke stánku se zmrzlinou.
VIKTOREK:
Dědo, kup mi zmrzlinu.
BĚHOUNEK:
Už jsi jednu měl.
2.2
O něco později, v jiné ulici u dalšího stánku se situace opakuje. Velmi živý vnuk se znovu dožaduje.
VIKTOREK:
Dědo, kup mi zmrzlinu.
BĚHOUNEK:
Už jsi jednu měl, už ti to říkám podruhý.
2.3
V jiné ulici si Viktorek začne pro sebe říkat, což ale děda dobře slyší:
VIKTOREK:
Řeknu babičce, že sem se ztratil...Řeknu babičce, že sem se ztratil...
2.4
Což dědu zneklidňuje. Proto když se blíží k dalšímu zmrzlinovému stánku, zeptá se již vnuka sám.
BĚHOUNEK:
Chceš zmrzlinu?
VIKTOREK:
Chci.
BĚHOUNEK:
Ale pod jednou podmínkou, že budeš mlčet jako hrob. Ruku na to.
2.5
Podají si ruce. Děda se obrátí k prodavačce:
BĚHOUNEK:
Prosím vás dvakrát!
OBRAZ 3.
Sídliště - exteriér
3.1
Před panelákem obrovského sídliště, připomíná děda vnukovi:
BĚHOUNEK:
Hele, Viktore, víš na co jsme si plácli? Před babičkou ani muk.
OBRAZ 4.
Běhounkův byt - reál
4.1
Typický panelákový byt. Běhounková otvírá dveře a její první slova jsou:
BĚHOUNKOVÁ:
Přišel ti telegram...
4.2
Běhounek pročítá telegram. Vidíme jej v detailu. JINDRA BAJER, CLEN KLUBU SÍPY MA POHREB VE STREDU 3. DUBNA V 11 HODIN V MALE SINI KREMATORIA V MOTOLE. Zpráva na starého důchodce mocně zapůsobí, zjihne a pronese k manželce, která připravuje večeři:
BĚHOUNEK:
Jindra Bajer umřel.
BĚHOUNKOVÁ:
Bajer? Kdo to je?
BĚHOUNEK:
Jindra Bajer...toho ty neznáš, to je moje mládí.
4.3
Běhounek listuje ve svázaných ročnících Mladého hlasatele, kde jsou příběhy Rychlých šípů. Na očích má brýle. Vedle něho sedí neposedný vnuk Viktorek. Běhounek sentimentálně vzpomíná a vnouček klade zvědavé otázky jako právě teď:
Viktorek:
Co je to vzor, dědo?
BĚHOUNEK:
Co to je vzor? No, chtěli jsme se jim podobat. Oni měli svůj klub Rychlé šípy, tak my jsme byli aspoň Šípy. To víš, stejně jsme se jmenovat nemohli. Ale na klubovnu jsme se bohužel nikdy nezmohli.
VIKTOREK:
Co je to klubovna?
BĚHOUNEK:
To je taková místnost, kde se ty Rychlý Šípy scházeli. Oni byli podle nás nejlepší kluci na světě...a my jsme se snažili být taky nejlepší. Tak jsme dělali všechno podle nich...já třeba byl Rychlonožka...to je tenhle ten s tím ježkem. A v těch bublinách vždycky něco říkali.
4.4
Ukazuje děda prstem.
VIKTOREK:
A co říkali?
BĚHOUNEK:
Až budeš větší tak si to přečteš sám.
VIKTOREK:
Dědo, tak mi něco přečti.
4.5
Ukáže vnuk prstíčkem na jednu bublinu. Děda cituje:
BĚHOUNEK:
Uf!
VIKTOREK:
Co je to uf?
BĚHOUNEK:
Hele, běž zase chvilku za babičkou.
4.6
V kuchyni babička připravuje večeři.
BĚHOUNKOVÁ:
Tak co bylo na fotbale? Žádnej průšvih?
4.7
Vnuk kroutí hlavou a drží se svého slibu.
4.8
Běhounek listuje Rychlými šípy sám. Stará tvář konfrontovaná příběhy z mladí a hudba...
4.9
Rodina sedí u večeře. Vlastně jen Běhounkovi s vnukem.
BĚHOUNEK:
To jsem zvědavej na ty dědky...doufám, že pozvali všechny. Stejně je to záhada, jak na mě přišli...dyť já Jindru neviděl víc jak padesát let a ostatní taky ne. To je vlastně poprvé, že se těším na funus.
VIKTOREK:
Co je to funus?
BĚHOUNEK:
No pohřeb...takový poslední rozloučení. Jenže já se netěším na to rozloučení, ale na to shledání s kamarádama, víš.